O projektu

Individualizací vzdělávání k inkluzi

ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6

Naší škole se podařilo získat finanční podporu z Operačního programu Praha – Adaptabilita ve výši 5 202 963,- Kč . Od února 2010 po dobu 26 měsíců jsme realizovali projekt Individualizací vzdělávání k inkluzi. Tímto projektem jsme se snažili podpořit všechny žáky, kteří potřebují pomoc. Individualizací vzdělávání jsme chtěli vytvořit podmínky pro vzdělávání žáků s různým typem znevýhodnění, aby i pro ně bylo vzdělávání optimalizováno tak, aby postupovali vlastním tempem a zakoušeli pocit úspěšnosti. Naším cílem bylo zvýšit motivovanost těchto žáků a otevřít jim cestu k celoživotnímu vzdělávání.

Projekt měl několik aktivit:

1. individualizace výuky žáků se specifickými poruchami učení

2. poradenství pro rodiče cílové skupiny žáků

3. doučování žáků v Klubu domácích úkolů, pomoc cizincům zvládnout český jazyk

4. pomoc asistentů pedagogů

5. individuální postupy práce s žáky s těžším postižením

6. tvorba výukových materiálů, vydání sborníku

7. další vzdělávání pedagogů

ad1/ Jedna ze stěžejních aktivit byla individualizace výuky žáků se specifickými poruchami učení. Učitelé zpracovávali návrh individuálního plánu každému žáku podle jeho potřeb a případně ho konzultovali s učitelem, který zná žáka z předchozího roku, s psychologem a speciálním pedagogem. S žákem a jeho rodiči byly stanoveny cíle, kterých by měl žák za pololetí (školní rok) dosáhnout. Po uplynutí tohoto období pak společně vyhodnotili, jakého pokroku žák dosáhl a stanovili cíle na další období.

ad2/ Poradenství pro rodiče se týkalo především toho, jak pomoci dítěti s některou ze specifických poruch učení, v případě potřeby i v dalších oblastech. Do této aktivity byli především zapojeni psycholog, speciální pedagogové a výchovné poradkyně. Byla otevřena i poradna pro percepční a motorická oslabení.

ad3/ Další aktivitou bylo doučování žáků v Klubu domácích úkolů. Čtyři dny v týdnu měli žáci možnost připravovat se na vyučování, procvičovat si učivo. Klub byl otevřen všem dětem, které potřebovaly lepší přípravu na vyučování. Doučování bylo i pro žáky - cizince, kteří mají potíže se zvládnutím českého jazyka.

ad4/ V průběhu školního roku 2010/11 chodili do tříd asistenti pedagoga pomáhat dětem, teré mají problém se soustředěním, s některou z vývojových poruch učení či jsou jinak dočasně oslabené.

ad5/ Při práci s žáky s těžším handicapem učiteli pomáhal nejen asistent pedagoga, ale i speciální pedagog. V podpůrném integračním týmu se hledaly postupy, jak dítěti více pomoci.

ad6/V průběhu projektu pedagogové vytvářeli různé materiály – pracovní listy doplněné metodickými listy – pro individuální práci žáků. Materiály jsou zaměřené na různé typy znevýhodnění. V závěru projektu jsme shrnuli své zkušenosti získané v průběhu projektu do publikace, která je doplněna příklady pracovních listů a jejich metodikou, aby je mohli využít i učitelé z jiných škol. Další pracovní listy jsou k dispozici na webové stránce projektu, případně jsou k dispozici v naší škole a lze je obdržet na CD.

ad7/ Učitelé absolvovali vzdělávací aktivity zaměřené na specifika jednotlivých typů handicapů a práci s těmito žáky.

Mgr. Jana Matoušová, ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6


Inkluze je cesta, kterou se vydáváme společně

Rozhodnutí ředitele běžné základní školy o přijetí dítěte s postižením není lehké a často vyvolává nejrůznější obavy. Dokážeme naplnit potřeby dítěte? Jak přijmou žáka učitelé, zvládnou později přizpůsobit výuku i ti na druhém stupni? Jak přijmou žáka spolužáci nejen ze třídy, ale z celé školy? Jak jejich rodiče?

Integrovat žáky se SPUCH není pro školu nic nového, takové děti do běžné školy vždy chodily a vnímaví učitelé s nimi dokázali pracovat, tolerovat při hodnocení jejich znevýhodnění a nechat jim tak otevřené dveře k dalšímu vzdělání. Složitější je však integrovat žáky s postižením fyzickým, smyslovým nebo mentálním tak, aby byli součástí třídního a školního kolektivu žáků a nestáli mimo něj.

Má-li být škola otevřenou školou, ve které se bude vzdělávat, učit spolu žít a pomáhat si široké spektrum žáků, je třeba splnit řadu podmínek. Je třeba zbourat řadu bariér. Není jednoduché provést takové stavební úpravy, aby se budova stala bezbariérovou. Je k tomu třeba velké ochoty zřizovatele. Daleko obtížnější je však odstraňovat překážky v našich myslích, zvyklostech a zaběhnutých postupech, ve škole je třeba pozměnit či přijmout nové role.

Ve škole na Červeném vrchu jsme začali s integrací před dvanácti lety, kdy se do školy vrátil chlapec, který se po těžké autohavárii stal nejen tělesně postiženým. Tehdy se poprvé učitelé ocitli v situaci, kdy tomuto chlapci museli přizpůsobit výuku a přitom neomezit ostatní žáky. Po této zkušenosti jsme se začali otevírat dalším dětem s různým postižením, jejichž rodiče projevili zájem, aby se jejich dítě u nás vzdělávalo. Postupnými stavebními úpravami se škola stala bezbariérovou, nejprve byl upraven hlavní vchod, aby se do něho bez problému dostal žák na invalidním vozíku, upravena WC, vybudován výtah a instalována plošina, aby nebyl problém dostat se i do tělocvičen. Samotné úpravy by nestačily, kdyby učitelé nebyli ochotni vyrovnat se s novou skutečností – a to nebylo hned. Paní učitelka, která měla od první třídy chlapce na invalidním vozíku, přibrala ve druhé třídě chlapce se středně těžkým mentálním postižením. Ona ve skutečnosti otevřela dveře integraci v naší škole. Ukázala, jak je možné v běžné třídě vzdělávat děti s různou úrovní nadání a znevýhodnění. Dnes do naší velké školy se sedmi sty žáky chodí kromě dětí se SPUCH také 16 dětí s různým postižením- tělesným, mentálním, autisté i nevidomá dívka. Chodí nejen na první, ale i na druhý stupeň. Učí se v běžných třídách, postupují sice podle svého individuálního plánu, na jehož vytvoření se podílí tým lidí, přesto se učitelům daří zapojovat je do společné práce a jsou součástí třídního kolektivu žáků.

Integrace žáků s vážnějším postižením by byla nemyslitelná bez účinné pomoci asistentů pedagoga. Zpočátku jimi byli chlapci na náhradní vojenské službě, po jejím zrušení bylo třeba hledat nové asistenty. Podařilo se to díky občanskému sdružení Rytmus, ale také díky několika maminkám zdravých žáků, které tato práce zaujala. Asistenti pedagoga musí minimálně absolvovat příslušný kurz, případně si doplňují pedagogické vzdělání. Je to ve škole nová role a učitelé se museli naučit s nimi spolupracovat a smysluplně využívat jejich pomoci nejen ve prospěch žáka s postižením, ale všech žáků ve třídě.

Hned zpočátku bylo jasné, že tíhu integrace nemůže nést učitel sám. Musí mít podporu více lidí, týmu, v němž jsou asistent, speciální pedagog SPC, popř. psycholog, ředitel či jeho zástupce, výchovný poradce, další učitelé, kteří žáka učí, a samozřejmě rodiče. Podpůrný integrační tým se v celém složení schází třikrát ročně, kdy se připravuje individuální plán žáka a hodnotí se, jaký pokrok žák udělal, zda jsou třeba úpravy IVP a jaká opatření přijmout. Úzce spolupracujeme se speciálními pedagogy několika SPC, kteří do školy chodí pravidelně, navštěvují hodiny, jsou supervizory a poradci zároveň. Podílejí se rovněž na obsahu předmětů, které podle svého postižení mají v učebním plánu individuálně integrovaní žáci – Dovednosti pro život, Orientace v prostoru, Praktická fyzika. Součástí školní komunity jsou i rodiče a je důležité, jak i oni přijmou integraci žáků s postižením. Při posledním dotazníkovém šetření se ukázalo, že 90% rodičů vnímá pozitivně snahu školy vzdělávat společně všechny děti včetně dětí s různými znevýhodněními a jen 3% odpovědělo záporně.

Otevřená škola umožňuje žákům naučit se žít spolu, pomáhat si, přijímat a tolerovat jinakost, ne jen žít vedle sebe nebo o sobě nevědět. Škola se vydala cestou inkluze. Je to dlouhá nekončící cesta, která na jedné straně přináší hodně práce a různých překážek, na druhou stranu přináší i hodně radosti, nových profesních výzev i jiného pohledu na svět.

Mgr. Jana Matoušová, ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6